Takže, jak to tehdy vlastně začalo???

     V roce 2003 ještě jako zaměstnanec ČD pracující v žst. Lužice, jsem byl pozván i s mými třemi kolegy na turnaj v deskové hře Člověče nezlob se do železniční stanice Hodonín. Tam sídlila naše odborová organizace, která tento turnaj pořádala. Po příjezdu na místo a zjištění, že turnaje jsme se zúčastnili jen my čtyři, jsem užasl údivem. Tak jsme si tedy dali partičku „člobrda“ o cenu, která byla pro vítěze a jeli jsme zpět k domovům. Nějak mě na tomto turnaji nenadchla organizace, účast i ceny (teda cena), ale co mě dostalo, byl ten NÁPAD pořádat turnaj v Člověče nezlob se pro dospělé. Člověk si řekne, Člověče nezlob se to nehraji ani doma s dětmi, ale divil by se každý, jak se dokážou náctiletí bavit při tak jednoduché stolní hře.

     Hold v jednoduchosti je krása!!!

rok 2004

     Hned následujícího roku 2004 jsem vyhlásil oficiální první ročník tohoto turnaje, který jsem pořádal už já v Lužicích (kulturní místnost žst. Lužice) s předsevzetím, že účastníků musí být o mnoho více než na nultém ročníku v Hodoníně. Za podpory odborových peněz jsem koupil tři ceny (deskové hry), aby bylo o co hrát a doufal v co nejvyšší počet hráčů. Nakonec k nám do Lužic na turnaj dorazilo 14 kolegů. Za vůně svařeného vína a něčeho dobrého do úst, jsme zdárně zvládli první ročník tohoto z recese pořádaného zápolení.

     Každý odcházel se slovy „doufám, že se tohle ještě zopakuje“.

rok 2005

     Na rok 2005 (druhý ročník) jsem nachystal mnoho nového pro přítomné hrající nádražáky. Za první: založení kroniky, kde se začali zapisovat výsledky, lepit fotografie a každý si tam mohl napsat, jak se mu na zápolení figurek líbilo atd.  Prostě přání a stížnosti. Za druhé: pro velký ohlas a úspěch loňských bojů jsem získal více peněz z odborů a proto byla možnost ocenit první čtyři v turnaji. Za třetí: vznikla nová dobrovolná soutěž nazvaná Jelito roku, kterou si mohli zahrát jen hráči, kteří se neumístili mezi čtyřmi nejlepšími oceněnými hráči turnaje. Samozřejmě vítěz titulu Jelito roku dostal také pěknou cenu. Za čtvrté: pojmenování prvních čtyř nejlepších v turnaji (Salámista roku, Kikoň roku, Měkkoň roku, Erteploň roku) a na světlo světa přišla putovní trofej pro vítěze turnaje v Člověče nezlob se, kterou zhotovili pro turnaj pan Kučí Karel (figurka) a pan Urbánek Tomáš (podstavec a kompletace).

rok 2006

     Rok 2006 byl zajímavý v dalších novinkách. Za podpory mých kamarádů, známých a přátel jsem sehnal slušnou tombolu, kde každý účastník měl možnost si alespoň něco na památku odnést (pokud měl to štěstí a byl vylosován). Dalším kladným bodem tohoto roku byl fakt, že se opět navýšil počet aktivně hrajících návštěvníků turnaje na 21 startujících, což mě jako pořádajícího moc potěšilo.

rok 2007

     Čtvrtý ročník 2007 byl opět jiný než předešlé roky. První změnou bylo to, že jsem opustil České dráhy jako zaměstnanec a poprvé pořádal Člověče nezlob se pro nádražáky vs. bývalé kolegy, jako přespolní. Druhá změna byla, že se tento rok konaly boje ne na nádraží v Lužicích, ale v pohostinství u Konečků (Lužice). V neposlední řadě bylo pojmenováno umístění na opačném pólu hry o Jelito roku, které bylo nazváno Kopyto roku.

rok 2008

     Další rok jsem se s organizací trochu opozdil a proto se páté klání konalo až ke konci června. Takže bylo opravdu dost dusno nejenom u stolů. Nebylo by to ono, kdyby opět nebyly novinky. Tou hlavní bylo otevření turnaje veřejnosti (už nejenom zaměstnanci ČD) a vybírání tak všude oblíbeného startovného. Musím se zmínit o opětovném navýšení soutěžících na 24 (2004 – 14hráčů, 2005 – 17, 2006 – 21, 2007 – 22, 2008 – 24) a první účastí mých nových kolegů z mého nového zaměstnání.

rok 2009

     Tak, co bylo nového v roce 2009? Prvořadá změna byla v názvu turnaje. Už jsme se neutkávali na turnaji o putovní  pohár žst. Lužice, ale turnaj byl přejmenovaný a vše kolem něho na Mário Cup. O titul Jelito roku jsme se sice utkávali už od roku 2005, ale stále neměla tato dodatečná hra žádnou trofej pro vítěze. Poprvé v tomto roku jsem mohl předat (Jelitu) krásnou putovní cenu, kterou vyrobil pro turnaj Člověče nezlob se (jak již dříve trofej pro Salámistu) pan Urbánek Tomáš. Hra o Jelito roku dostala k 5. výročí svého trvání další dárek a tou bylo hrací pole  pro házení kostek.  Novinkou šestého ročníku člobrda bylo i sehrání semifinále po základních kolech, což se nakonec ukázalo, jako dobrá volba (rychlejší průběh turnaje). No a v neposlední řadě se podařilo naplnit turnaj na maximum té doby (40 hráčů) a to dokonce tento limit překročit. V roce 2009 bylo u hracích stolů 41 aktivních hráčů – což  byla paráda!!! 

rok 2010

     V tomto roce 2010 jsme se sešli opět v pohostinství u Konečků (Lužice), aby jsme si zkusili štěstí ve hře Člověče nezlob se. Pro velký nárust zájmu o turnaj Mário Cup (59 přihlášených), byl maximální počet startujících navýšen ze stávajících 40ti (10 stolů) na 64 hráčů (16 stolů). Od tohoto kroku s navýšením se odvíjely další novinky. Aby jsme se do prostorů pohostinství vůbec vešli, tak byla restaurace uzavřena jen pro nás, za což majitelce sl. Stibůrkové velký dík. Začalo se házet tzv. štístko, které posléze pomáhá pro přesnější určení celkového pořadí (hod tří kostek a zapsaný v pořadí od nejvyšší hodnoty po nejmenší) např. pětka, jednička a šestka – tak štístko je 651. S nárustem startujících se musely nechat navrhnout a nechat vyrobit nové herní plány a pořídit nové figurky pro hru (za což vděčím mému synovi Patrikovi – návrh a mému kamarádovi panu Červenkovi z D. Bojanovic – tisk). Byla zahájena spolupráce se sklárnami Rűckl Crystal Nižbor. Nejstarší a nejmladší hráč, byl také symbolicky oceněn.  Nesmím zapomenout i na zájem tisku (Zelené Slovácko) a regionální televize (Slovácko) udělat z Mário Cupu reportáž. Pak se ještě změnila do té doby bezplatná tombola, na placenou z důvodů zakoupení  hodnotných cen do ní. Na úplný závěr nám pro poslech i tanec hrál DJ Majo z D. Bojanovic.

rok 2011

     Tak co se nám v roce 2011 povedlo a pro změnu nepovedlo??? Hned v úvodu se asi musím zmínit, že se nám opět podařilo navýšit počet startujících na 62 aktivně hrajících lidiček (rok 2010 – 59 hráčů), což bylo super. Kvůli tomuto rozmnožení zúčastněných, musel být odstraněn menší problém s ozvučením turnaje (aby všichni vše slyšeli a všemu rozuměli) a to se nám podařilo za pomoci manželů Podrazilových z Mikulčic, kteří zapůjčili již dříve vzpomínané ozvučení. Další historický zápis do naší mladé historie byl ten, že po osmi letech se pánové pochlapili a dokázali překonat svým počtem něžnou část startovního pole na Mário Cupu (29 žen / 33 mužů), za což si zasloužili poklonu. Nové v tomto roce s jedenáctkou na konci bylo také to, že se pro potřeby těchto našich každoročních bojů nechalo vytvořit logo turnaje Mário Cup, protože bylo již dávno zapotřebí v předešlých ročnících. Pro zánik týdeníku Zelené Slovácko byl pozván mezi nás Hodonínský deník, který připravil menší reportáž z turnaje s předsevzetím dlouhodobější spolupráce s námi. Každý přihlášený hračička, který se na turnaj dostavil dostal na památku od pořadatelů hrneček na kafe s logem turnaje a dále byli oba pořadatelé (já i moje žena) ztvárněni panem Hubačkou z Mikulčic krásnými karikaturami.

rok 2012

    Tak tak, už po deváté za sebou jsme se v roce 2012 sešli v pohostinství u Konečků v Lužicích MY všichni milující stolní hru Člověče nezlob se na turnaji s názvem Mário Cup. První pozitivní věc byla, že náš turnaj navštívilo maximální počet startujících daného roku s celkovým počtem 64 hráčů (16 stolů), což je SUPER MÁRIO. To nám jen potvrdilo, že děláme správnou věc a že pořádání Mário Cupu má odezvu. Byla vytvořena nová statistika, z které jsme zjistili, kdo byl doposud v naší historii nejúspěšnější hráč turnaje. Byla jí do roku 2012 neoficiálně zvolena bezkonkurenční paní Bulínová Gajdíková Lucie. I když náš společný turnaj nikdy do roku 2012 nevyhrála, její umisťování do tohoto roku bylo ze všech zatím zúčastněných nejlepší.

rok 2013

     V roce s koncovkou třináct jsme se dočkali malého jubilea našeho společného dítěte se jmenovkou Mário Cup a to desátého ročníku. U tohoto krásného jubilea chtělo být o mnoho více lidí než byla doposud maximální kapacita našeho milého prostředí u Konečků, kde náš turnaj byl již sedmým rokem. Nezbývalo nám nic jiného než zkusit nafouknout pohostinství a nachystat astronomickou cifru 20ti stolů (pro 80 člobrdíků). Turnaje se v závěru zúčastnilo “ jen “ 79 lidiček. Kvůli tomuto rozhodnutí o počtu startujících, jsme museli i navýšit počet hracích kol o čtvrtfinále (zákl. kolo: 3 hry, čtvrtfinále: 1 hra, semifinále: 1 hra, finále: 1 hra). Nová statistika o nejúspěšnějšího hráče historie turnaje, která byla zveřejněna poprvé v roce 2012 dostála názvu i pravidel. V roce 2013 byl poprvé oficiálně vyhlášen nejúspěšnější hráč za posledních 7 let. Hráč dostal novou putovní trofej Magická kostka (pro turnaj zhotovil pan Koneček Jan z Hodonína, dle mé předlohy a finální vzhled trofeje vytvořil ve spolupráci se mnou pan Rech Jiří z Mikulčic). Vyhlášený dostal i žlutý trikot nejlepšího hráče (body nahrané vždy za posledních 7 let).

Pokračování příště……,